Lehká houfnice vzor 14

Zbraně a technika / Lehká houfnice vzor 14

Plzeňská Škodovka se chtěla prosadit ve výrobě houfnic. To se jí ze začátku nedařilo, přesto ve vývoji houfnic pokračovala. První úspěchy zaznamenala před první světovou válkou objednávkami z Turecka 48 kusů houfnic v ráži 10,4 cm /typ T.Z Číny přišla objednávka na 18 houfnic v ráži 10,5 cm /typ CH

Začátek první světové války prokázal potřebu lehkých houfnic, které by doprovázely a palbou podporovaly útočící pěchotu. Rakousko -Uherská armáda nedostatek houfnic řešila zabavením houfnic vyrobených pro Čínu a Turecko. Na fotografiích je 10,5 cm polní houfnice vzor 14 T. Později byla houfnice vyžívána k továrním zkouškám, například i použitím 3,7 cm vložné hlavně.

Rakousko-Uherská armáda byla s nasazením zabavených houfnic spokojena a na základě objednávek se rozeběhla sériová výroba lehké houfnice vzor 14 jak byla označena. Vojenská správa však požadovala hlaveň z ocelového bronzu. Tu dodával vídeňský Arsenál. Během války však pro nedostatek surovin se dodávaly ze Škodovky ocelové hlavně s vyměnitelnou duší.

Potřeba dalších horských houfnic vedla k úpravě lehké houfnice vzor 14 na horskou houfnici vzor 16.

Výroba probíhala ve Škodě Plzeň a v Rábu. Po skončení první světové války byla ve výzbroji Polska, Itálie, Maďarska, Jugoslávie, Řecka.

Na našem území se nacházelo několik houfnic, které naše vznikající armáda zařadila do své výzbroje. Další pocházely od našich legionářů z Itálie, kde byly ve výzbroji dělostřeleckého pluku. Začátkem roku 1919 dostala Škoda Plzeň zakázku na 83 houfnic. Naše armáda použila těchto houfnic v bojích o Těšínsko. Na Slovensku proti maďarským bolševikům. Ti je také používali.

Houfnicemi vzor 14 bylo vyzbrojováno naše prvorepublikové dělostřelectvo. Později došlo k její úpravě, která prodloužila dostřel z 8100 m na 9900 m. Houfnice nesla označení vz. 14/19.

Více se o této houfnici dočtete na:

http://www.delostrelectvocsarmady1918-1939.estranky.cz/clanky/lehka-polni-dela/-75-10-cm-lehka-polni-houfnice-vz.14-a-14-19.html    

Dělo má ocelovou hlaveň, vodorovný klínový závěr, kapalinovou zákluzovou brzdu, zpruhový vratník a chobotovou lafetu se štítkem.

Ráže: 10,5 cm.

Délka hlavně 193 cm.

Délka děla: 530 cm.

Maximální dostřel: 8100 m.

Úsťová rychlost střely 340 m/s.

Hmotnost houfnice: 1430 kg.

 

Ještě dodám, po s končení první světové války získala Itálie 1222 ks houfnic v rámci válečné kořisti. Dalších 1472 ks obdržela jako náhradu za válečné škody. Jednalo se o houfnice v provedení pro polní dělostřelectvo, tak i v provedení pro horské dělostřelectvo.

Houfnice prošly v Itálii Arsenálem královské armády v Turíně a byly přidělovány dělostřeleckým jednotkám italské armády, pohraničním jednotkám. Jejich využití, bylo do roku 1932 omezeno nedostatkem munice. Během doby došlo k různým úpravám. Italská armáda je nasadila do bojů proti svým protivníkům v Jižní Evropě, v Severní Africe i v Sovětském svazu. Ve výzbroji vydržely několik let po válce. Na fotografiích ve fotogalerii je OBICE DA 100/17

 

Fotografie: Tomáš Žák

Jan Kaše

 

Zdroje: VHU

web dělostřelectvo čs. armády viz odkaz v článku.


Publikováno: 21. 1. 2019 Autor: Tomáš Žák Sekce: Zbraně a technika

Fotoalbum