kpt. Stěpan Vajda

Vzpomínky na vojáky / kpt. Stěpan Vajda

Stěpan Vajda třetí zprava.

 

Narodil se 17.1.1922 v obci Dulovo, okres Tačevo -Podkarpatská Rus. Absolvoval pět tříd obecné školy, tři ročníky měšťanky a čtyři ročníky reálného gymnázia v Chustu.

Po rozdělení a rozpadu Československa, byla situace na Podkarpatské Rusi špatná. Maďarizace zde byla tvrdě prosazována. 8.8.1940 přechází Stěpan Vajda přes hranice do Sovětského svazu. Po zadržení sovětskými pohraničníky postupně prochází věznicemi v Stanislavi, Charkově a Poltavě. Nakonec byl odsouzen za nezákonné překročení hranic a za špionáž ke třem letům nucených prací v pracovním táboře.

Od listopadu 1940 je nucen pracovat jako dřevorubec za nedostatečné stravy, v mrazech. Kolem něho umírali vězni. Je v táboře nucených prací Ivděllag ve Sverdovské oblasti. 2.2.1943 vstupuje do 1. československé samostatné brigády v SSSR v Novochopersku.

Byl zařazen do školy pro důstojníky v záloze. Zde byl vybrán do tankistického kurzu. Ten absolvoval s velmi dobrým prospěchem u 2. samostatné tankové brigády v Tambově. Odkud vyšel jako mladší mechanik -radista. Zároveň byl i dobrým střelcem.

Po ustanovení tankového praporu a přidělení tanků je zařazen do osádky velitele roty ppor. Josefa Buršíka. Jejich tank T-34/76 nesl název „ŽIŽKA“. Prvních bojů se zúčastnil s tankovým praporem při osvobozování Kyjeva. Zde se naše brigáda s podporou tanků probojovala do středu města. Jejich tank pod velením ppor. Buršíka zničil jedno samohybné dělo, obrněný transportér, tři kanóny, dvě kulometná hnízda s dvěma opevněnými objekty. Za svoji bojovou činnost při osvobození Kyjeva byl Vajda povýšen na desátníka.

Nadále se účastnil bojů. V nepřítomnosti svého velitele ppor. Buršíka ho ve funkci velitele tanku zastupoval. Za boje o vesnici Rudu, kde úspěšně zajišťoval spojení a kulometnou palbou likvidoval protivníky mu byl udělen první čs. válečný kříž 1939. Účastnil se bojů o Bílou Cerkev.

Během ledna 1944 bojoval u vesnice Buzovka, řeky Horní Tykič, zde zasáhl tři „obrněné cíle“ Za to mu byl udělen druhý čs. válečný kříž 1939 a sovětský řád Slávy III. stupně. Během zimy byl povýšen do hodnosti rotného.

Po té co došlo k doplnění nových osádek, tanků a další techniky vznik 1. čs. tankový pluk. Ppor. Vajda je zařazen k 2. tankovému praporu, kde se 28.5.1944 stal velitelem 1. čety 3. tankové roty. Budování jednotky pokračovalo dál a tak mohla vzniknout 1. čs. samostatná tanková brigáda v SSSR. Během Karpatsko-dukelské operace, působil ppor. Vajda ve štábních funkcích, u štábu praporu a jako instruktor.

Nastala Ostravská operace. 24.3.1945 byl zahájen útok na město Žory. Při něm velel 1. tankové četě 4. roty. Při bojích mezi obcemi Osiny a Baranovice zničila jeho osádka dva protitankové kanóny. Posléze převzal ppor. Vajda velení nad 4. rotou po zranění jejího velitele por. Bohumila Polanského. Toho dne si jeho tank připsal zničení samohybného děla.

Další úspěch si připsala jeho osádka, když o den později zničila samohybné dělo v osadě Borynia. 28.3.1945 zasáhl u vesnice Turza tank.

Blížil se duben a 1. čs. samostatná tanková brigáda se přesunula k městysi Twórkova. Zde naši tankisté podporovali sovětskou pěchotu. Bojovalo se u řeky Odry. Osádka ppor. Vajdy 5.4. zničila samohybné dělo a další zamaskované dělo. Němečtí vojáci prováděli protiútoky, jejíž intenzita vzrůstala. 6.4.1945 navečer byl vydán rozkaz ke stažení našich tanků za řeku Odru. Ppor. Vajda si chtěl prohlédnou místo vhodné pro přesun za řeku. Při opouštění tanku horním poklopem ho zasáhl německý odstřelovač do hlavy.

O jeho smrti Vladimír Palička napsal: „Mířenou ranou jiného německého odstřelovače navečer padl podporučík Vajda, když dalekohledem pozoroval odpory nepřítele. Střelec tanku četař Josef Levický jeho ztěžklé tělo zachytil, když se bezvládně ponořovalo otvorem velitele do tanku. Pomoci mu však již nemohl, rána byla smrtelná. Ztráta Vajdy se nás všech hluboce dotkla“.

7.4.1945 byl pohřben u kostela v obci Pogrzebien a 1.5 byl ppor. Stěpan Vajda in memoriam povýšen do hodnosti kapitána. Jeho ostatky byly znovu pohřbeny za vojenských post 11.5. na náměstí u Nové radnice v Moravské Ostravě. In memoriam mu byl udělen titul hrdina Sovětského svazu.

Za svoji bojovou činnost obdržel: třikrát Československý válečný kříž, Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem in memoriam, Sovětský řád Slávy III. stupně, titul hrdina Sovětského svazu in memoriam, Leninův řád in memoriam a další.

 

Zdroje:1. československá samostatná tanková brigáda v SSSR, autor M. Kopecký.

Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.

Pod pancířem tanku k domovu, Vladimír Palička.


Publikováno: 21. 1. 2019 Autor: Tomáš Žák Sekce: Vzpomínky na vojáky