divizní generál Václav Kopal

Vzpomínky na vojáky / divizní generál Václav Kopal

Byl legionářem, který prošel evropskými bojišti. Bojoval na srbské frontě proti Rakousku-Uhersku. Zde obdržel nejvyšší srbské vyznamenání, které bylo udělováno jejich vojákům za hrdinství v boji a cizincům výjimečně.

Poté vstoupil do ruských legií. Prováděl průzkumnou činnost u Stochodu. Zúčastnil se slavné bitvy u Zborova. Následoval jeho přesun do Francie. Zde absolvoval kurz velitele rot. Po kterém byl přesunut na frontu v Ardenách.

Vzhledem k tomu, že se naše legie v Itálii potýkaly s nedostatkem důstojníků, byl převelen k italským legiím. Zde vykonával i organizační práci. Účastnil se bojů v Doss´ Alto.

Po návratu do vlasti se účastnil bojů na Slovensku. V Československé armádě zastával různé štábní a velitelské funkce.

Václav Kopal se narodil 19. září 1882 v obci Radkov, u Telče. Po absolvování Zemské reálky narukoval jako jednoroční dobrovolník v roce 1903 k pěšímu pluku č. 81, v Jihlavě. Zde prošel školou jednoročních dobrovolníků. Po jejím absolvování se vrátil k pluku a stal se velitelem pěší čety. Propuštěn byl v září 1904.

Svá studia zahájil v roce 1905 na Vysoké škole technické v Brně, z které přechází na filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. Svá studia ukončil bez složení zkoušek v roce 1912.

Za první světové války je v únoru 1915 povolán k praporu polních myslivců č. 25. Absolvuje školu jednoročních dobrovolníků a stává se velitelem pěší čety. S jednotkou odchází na ruskou frontu. 13. října 1915 je zajat.

Chtěl vstoupit do České družiny. Z důvodu průtahů vstupuje do srbské armády. Stává se dobrovolníkem u Srbského náhradního praporu v Oděse. Zde v březnu 1916 dokončil důstojnický kurz. V hodnosti podporučíka se stává velitelem pěší čety 4. srbského dobrovolnického pluku. V jeho řadách bojoval v Dobrudži. V boji se osvědčil pro svoji chladnokrevnost a odvahu. Jeho činnost v srbské armádě končí a v lednu 1917 odchází do čs. legií v Rusku.

19. února 1917 velí 10. rotě 2. čs. střeleckého pluku, který bojoval na řece Stochod. Schyluje se k bitvě u Zborova. Jeho 10. rota se nachází na křídle u 8. roty 1. čs. střeleckého pluku. Při samotném útoku, který v daném úseku měl provést průlom linie fronty 1. čs. střelecký pluk a za ním měl nastoupit 2. čs. střelecký pluk. Došlo k selhání některých ruských velitelů a spojení. Naši velitelé provádějící útok převzali velení. Když se Švecova 8 rota 1.čs. střeleckého pluku dostala pod silnou kulometnou palbu, dostal ppor. Kopal rozkaz k útoku. Ppor. Kopal si vybral šestnáct dobrovolníků s kterými obsadil zákop před sebou, jehož obránci prchli.

Popr. Kopalovi se s jeho vojáky podařilo dostat k první linii, na kterou zaútočili granáty, vyřadili kulometné hnízdo a tím se jim podařilo obsadit zákop. Rakousko-Uherští vojáci se jim vzdávali. Ostatním jednotkám legionářů se zdařil průnik a obsazení Rakousko-Uherských pozic. Toho však ruská armáda nebyla schopna využít. Za svoji činnost v bitvě u Zborova mu byl udělen Řád sv. Jiří IV. stupně. Je mu svěřeno velení 1. roty 1. čs. střeleckého pluku. Je povýšen do hodnosti poručíka.

24. září 1917 odjíždí do Francie. Zde absolvuje důstojnický kurs v Rougonu. Po jeho ukončení v březnu 1918 odjíždí na stáž k 56. pěšímu pluku, na frontu. Následně se stává velitelem pěší roty 21. čs. střeleckého pluku v Cognac. Od května t. r. se stává příslušníkem 22. čs. střeleckého pluku v Jarnac. Velí zde pěší rotě, stává se pobočníkem velitele druhého praporu. Odjíždí na frontu v Ardenách. Je povýšen do hodnosti kapitána.

Naše legie v Itálii neměly dostatek důstojníků. Proto je k nim vyslán. V září 1918 se stává velitelem 3. roty 33. čs. střeleckého pluku. Účastní se bojů v Doss Alto. Od listopadu t. r. se stává příslušníkem 32. čs. střeleckého pluku. Zde se stal velitelem 2. praporu.

26. prosince 1918 se vrátil do vzniklé Československé republiky, za jejíž vznik bojoval. Bojovat musí dál a to na Slovensku proti Maďarům.

V únoru 1919 se stává zástupcem inspektora Generálního inspektorátu. Je povýšen do hodnosti majora a po nějaké době na plukovníka. V listopadu t. r. je jmenován náčelníkem československé vojenské mise, se kterou odjíždí na Sibiř k našim legionářům. Misi vede poslanec Krejčí. Po návratu zjistí, že se proti němu postavili někteří důstojníci a tak se rozhodl pro odchod z armády, který se uskutečnil v lednu 1921.

V červenci 1921 se do armády vrací a stal se zástupcem přednosty 5. oddělení (školského a výcvikového) Hlavního štábu branné moci.

Od ledna 1922 do října 1924 působí jako poradce ministra národní obrany F. Udržala a zároveň od září do prosince 1922 absolvuje kurz pro generály a plukovníky ve Versailles. Začátkem roku 1924 kurs pro velitele vojskových těles v Milovicích.

Od března 1924 velí 1. horskému pěšímu pluku v Dolním Kubíně. Od listopadu 1925 do září 1926 absolvuje vyšší informační kurs pro generály a štábní důstojníky v Praze.

V listopadu 1926 se stává velitelem 10. pěší brigády v Písku. Během ledna 1929 je zatímním velitelem 5. divize v Českých Budějovicích. Od února t. r. zde velí 9. pěší brigádě. A v červnu 1930 je jmenován velitelem 5. divize. Velí ji do ledna 1931.

Po té vede/velí kursům pro vyšší velitele. V listopadu 1933 se stává podnáčelníkem Hlavního štábu branné moci. Začíná se u něj projevovat vážná nemoc. V červnu 1935 je jmenován velitelem Zemského vojenského velitelství v Praze. 9. října 1935 v Praze následkem nemoci zemřel.

Za svoji válečnou činnost obdržel: Řád Sv. Anny 3. třídy s meči a mašlí, Řád Sv. Jiří 4. třídy, Croix de Guerre /válečný kříž, Croce al Merito di Guerra /válečný záslužný kříž, Československý válečný kříž 1914-1919, Československou revoluční medaily, Ordre de la légion dˇHonneur Officier /Řád čestné legie 4. třídy a další.

Omlouvám se za zhoršenou kvalitu fotografie. Po té co získáme lepší fotografii nahradíme ji.
 

Zdroje: Vojenské rozhledy č. 10 z roku 1935, fórum.valka.cz Kopal Václav, divizní generál.

Různé články z internetu.


Publikováno: 28. 7. 2018 Autor: Tomáš Žák Sekce: Vzpomínky na vojáky