Začátky čs. vojenského letectva

Letectví / Začátky čs. vojenského letectva

O začátcích čs. vojenského letectva napsal Adam Jist toto: „Světová válka, 1914-1918, která změnila mapu Evropy a názory lidstva, která popohnala vědu a techniku ne o čtyři, ale o deset let vpřed, měla značný vliv na letectví. Srovnání letadel z roku 1914 a 1918 nejlépe ukazuje rychlost jeho vývoje. Počet strojů a pilotů na začátku a na konci války jasně ukazuje vzestup a důležitost letectva....

….V novém Československu byly poměry pro letectví zvlášť nepříznivé. Jednak materiálně: nebylo vlastně ani strojů, ani letišť, ani průmyslu. Ideově: nebylo zkušeností, nebylo tradice, nebylo předpokladů. Začínalo se tedy vlastně z ničeho. A pochopitelně byli to vojáci, kteří letectví ve vlastním státě začali budovat. Dovedli vytvořit vojenské letectvo, které bylo velmi platnou složkou mladé armády a značně se osvědčilo už za půl roku trvání republiky na Slovensku v bojích proti Maďarům, dali základ k první letecké korporaci po světové válce -Svazu pilotů a vzkřísili k novému životu Český aviatický klub, založený sice roku 1913, ale nedočkavší se ani jednoho roku činnosti.

Základy byly položeny velmi rychle. První čs. letecký útvar vojenský se ustavil už za dva dny po státním převratě, Svaz letců byl založen už za týden a Český aviatický klub začal pracovati v prosinci roku 1918. Letecký sbor i obě civilní korporace měly společného jmenovatele, jímž byl první český vojenský pilot, setník Holeka. V leteckých spolcích byl předsedou, v Leteckém sboru zástupcem velitele, ve skutečnosti však rozhodujícím činitelem. Primát a gloriola zakladatele čs. vojenského letectva patří setníku Kostrbovi, dnes postavě skoro legendární.

Letecký sbor

Setník Jindřich Kostrba se dostal k letectvu za války, když si ho jeho přítel ze školy Holeka vyžádal do své letky jako pozorovatele. Kostrba po pozorovatelské službě odešel pak do pilotní školy a jako setník-polní pilot se stal velitelem polní letky. Ke konci války se dostal do Prahy k vojenské policii, tajně však pracoval v Mafii a připravoval převrat. Jeho snem bylo vytvořit čs. letectvo. A to se mu splnilo 28. říjnem. V Praze už bylo dosti letců, kteří, vidouce rozpad front, se vrátili domů a skrývali se zejména v okolí města. Po vyhlášení převratu jako na povel se všichni sešli na Žofíně (Slovanský ostrov) a setník Kostrba sháněl vojáky a důstojníky, kteří měli na límci balónky -odznak letců.

A v příštích dnech s prvními důstojníky zabral jednu místnost v Josefských kasárnách (kasárny Jiříka z Poděbrad na nám. Republiky a ustavil letecký sbor. Prvními důstojníky sboru byli nadporučíci František Fiala a Josef Ettel. 2. listopadu přišli další dva, a to nadporučík Bohumil Franěk a poručík Jan Kordáč. 3. listopadu Letecký sbor si už vymohl novou místnost, kde byl i telefon a tak se začalo úřadovat. Kromě důstojníků měl sbor k dispozici strážní mužstvo námořníků a řadu pilotů, kteří měli konat kurýrní služby.

K tomu ovšem bylo třeba letadel a letiště, to však v Praze téměř nebylo. Proto Kostrba dal narychlo spraviti dvě letadla, která byla v pražské správkárně letadel Al-ma v Holešovicích a ve Strašnicích proti remise elektrických podniků instaloval první pražské letiště. Bylo to jen pole, veliké asi 200 x 60 metrů, ohraničené z jedné strany stodolou, kterou povýšil na hangár, z druhé strany stromořadím. Letiště mělo jedinou výhodu: bylo několik desítek metrů od bytu setníka Kostrby a ministra Klofáče. Proti letišti byly proto hned od začátku námitky a hledalo se nové místo, které se našlo ve Kbelích u cihelny. Strašnické však fungovalo jako letiště až do vánoc. A na ně také přistála první letadla, která přelétla z Chebu. Obsazení Chebu a převzetí prvních letadel do správy Leteckého sboru je první čin čs. letců.

Obsazení Chebu

V Praze byly k dispozici celkem tři letouny: dva 26-10 z Al-my a brandenburg přelétnutý z Vídně. Tato letadla nestačila na kurýrní službu ani po opravách narychlo pořízených. Proto letci pátrali po dalších letounech a někteří piloti si vzpomněli na Cheb, kde působili za války jako učitelé letů. Nejen znali dokonale situaci letiště a okolí, ale věděli, že tam je dostatek materiálu a také několik schopných letadel. Ale vědělo se také, že Chebští se nepovažují za část nového státu a proto bylo třeba dobře se připravit i na případný odpor.

Tož se do Chebu vypravili nejprve znalci místa na výzvědy. Byli to šikovatel Antoš, četař Staněk a desátník Malý. Za večera 5. listopadu přijeli do Chebu a ze hřbitova, sousedícího s letištěm, zjistili, že situace není příliš nebezpečná, poněvadž letiště je hlídáno jen malým počtem Maďarů, vesměs starších lidí. Jinak byl všude klid.

Po návratu do Prahy dali hlášení Kostrbovi, který po poradě s ministrem Klofáčem a generálním inspektorem Dr. Scheinerem sestavil výpravu do Chebu, pověřenou obsazením letiště a přelétnutím letadel do Prahy. Velitelem letců byl setník Adamec, velitelem námořníků, jichž bylo asi 50 setník Rošický a jako důstojníci jeli nadporučík Scheiner a poručík Jiroušek.

Výprava jela do Plzně vlakem a dále pak deseti nákladními vozy a jedním osobním, velitelským. Cesta z Plzně do Chebu trvala celou noc, neboť vozy byly staré a bylo stále třeba zastavovat a opravovat. A to musela zůstat stát celá výprava. Ve Stříbře čekala na ni místní ozbrojená milice a německé občanstvo, které chtělo klást odpor. Ale tato překážka byla likvidována bez jediného výstřelu. Stačily na to odhodlané obličeje námořníků, vykukujících za kulomety postavenými na vozech.

Nedosáhli-li kladného úspěchu, postarali se Stříbrští aspoň o aviso v Chebu. A tak se stalo, že u obce Oberschön u Chebu čekali na výpravu ozbrojení členové místního Volkswehru, skrytí za barikádami, složenými z převrženého žebřinového vozu, skříní, pytlů, košů a starého nábytku. Ale i tento odpor byl likvidován bez výstřelu. Volkswehr se zalekl námořnických rukou, které zvedly několik obránců do vzduchu, a v následujících minutách už poslušně odklízeli hradby a odevzdávali zbraně.

Němečtí letci na chebském letišti zřejmě příliš věřily obráncům v Oberschönu, poněvadž příjezdem české výpravy byli poněkud překvapeni. Poněvadž ji však viděli na silnici, která se kolem letiště točí, měli ještě čas vskočit do připravených letounů a odletět. Poslední okamžiky byly velmi dramatické. Češi se obávali o osud strojů, neboť bylo zřejmé, že muži na letišti je dosáhnou dříve než výprava. Každým skokem, kterým se Němci blížili strojům, bylo napětí větší, až vyvrcholilo první ranou z kulometu, po niž následovaly další přes rozkaz velitele výpravy „nestřílet!“ Střelba pomohla. Oba muži, blížící se k letadlům, náhle změnili směr a snažili se co nejrychleji ukrýt mezi hangáry.

Podařilo se jim prchnout, hlavního účelu bylo však dosaženo: aeroplány byly zachráněny. Později byl chycen nadporučík Kraus, jeden z pilotů, snažících se uletět, druhý, šikovatel Schimereger, uprchl do Německa, po čase se však vrátil a byl přijat do státní služby. Letiště tedy bylo obsazeno velmi rychle a takřka bez odporu. Zbýval Cheb. Ale ani zde nebylo protivenství. Naopak Chebští se velmi snažili vyhovět všem přáním setníka Rošického a zásobovali mužstvo i letce bez jakýchkoli námitek. Zatím co Rošický s Adamcem vyjednávali na radnici v Chebu, letci a mechanici na letišti byli v plné práci.

Šikovatel Antoš měl zalétávat spravená letadla, ale.…. Po zkoušce motoru letadla, se kterým se nepodařilo odletěti nadporučíku Krausovi, startoval spolu s četařem Franclem na zkušební let. Radostí nad prvým letem nad osvobozenou vlastí zapomněl na nutnou opatrnost a právě nad městem v příliš prudké zatáčce ztratil rychlost, letoun už nevyrovnal a zřítil se na zem. V nemocnici zemřel. Četař Francl byl těžce raněn a po dlouhé době se uzdravil. Tak první let nad Československou republikou byl i první havárií a znamenal prvního zabitého československého letce.

Práce na letišti zatím pokračovala plným tempem a tak pět hodin po zabrání letiště už odstartoval první letoun na cestu do Prahy. Řídil jej vedoucí výpravy setník Adamec. Ostatní letadla, která byla v horším stavu, odletěla teprve druhý a třetí den.

Před tím však byla noc, na kterou se připravovali Chebští a vojáci c.k. 16. polní setniny, kteří byli v Chebu posádkou. Ale jejich předpoklad, že v noci bude ostražitost Čechů menší, zklamal. Sotva se přiblížili k obvodu letiště a začali harašiti závěry pušek, vyskočily z kulometů čs. námořníků plaménky. Námořníci dovedli se čtyřmi kulomety obsadit celé letiště, neboť po několika ranách s úžasnou rychlostí se dovedli přemístit o několik desítek metrů do hloubky nebo šířky, takže za noci musil mít protivník dojem, že letiště je obehnáno kulometnou hradbou. Poslední nápor byl zlomen.

Zatím v dílnách se pracovalo. Ráno odletělo dalších pět letadel a druhý den zbývající. Pak se začal nakládati na auta a vagony materiál a letadla, která potřebovala větších správek, náhradní motory, palubní přístroje.

Vzdušné cesty letců z Chebu do Prahy byly vesměs spojeny s menšími dobrodružstvími. Jediný četař Belza měl návrat do Prahy smutný. Z Chebu sledoval koleje, vedoucí do Německa, kde pak nouzově přistál. Letadlo mu zabavili a jeho samého poslali zpět pěšky a bez prostředků. Letci měli přistáti na strašnickém letišti. Než se tam dostali trvalo dosti dlouho, neboť měli na trati nouzové přistání. Četař Lepař přistál nejdříve v Plzni, kde odevzdal hlášení o stavu zabrání Chebu s žádostí o vyslání dvou setnin k udržování pořádku.

Plischke přistál v Praze na Královské louce proti Vyšehradu, Malý na pláních nad Židovskými hřbitovy, kde mu teprve místní kluci udali polohu strašnického letiště. Ostatní měli zastávky na trati, protože se zanesl karburátor nebo právě někde v okolí byli příbuzní.

Tak se tedy dostalo Leteckému sboru prvních 12 letadel, schopných letu a některá z nich prošla ještě boji na Slovensku. Materiál, který se do Prahy svážel pomaleji, byl dopravován na výstaviště, kde v pravém křídle průmyslového paláce byl zřízen letecký arzenál.

Původní nápad chebské letiště zrušit byl změněn a do Chebu ještě v prosinci 1918 přišla jedna letecká setnina, které velel nadporučík Soukup, a v roce 1920 tam byla zřízena pilotní škola s elementárním a pokračovacím kursem. Prvními žáky byli legionářští letci z Ruska, kteří v Omsku a Nikolsku Ussurijském dostali základ od kapitána Melče.

Dokončení příště.

Zdroje: kniha NAŠE KŘÍDLA Dějiny česko-slovenského letectví, autor Adam Jist. Kniha vyšla v roce 1939.

 


Publikováno: 24. 10. 2018 Autor: Tomáš Žák Sekce: Letectví