Westland Lysander

Letadla / Westland Lysander

Francouzští vlastenci byli po dobu tří let, svého skrývání zásobováni britským letectvem. André Lebord, hlava francouzského odboje, vypravuje:

Počínaje březnem 1941 přistávali britští letci vždy za úplňku v širém zázemí Francie, aby se sešli na krátkém a nebezpečném dostaveníčku s členy francouzského podzemí. Přinášeli sebou radiové přístroje, kamery a zbraně. Odnášeli podrobné zprávy o německé síle a činnosti v každém francouzském departmentu. Někdy sebou letadla odvezla spojenecké letce, kteří havarovali nad Francií, nebo náčelníky francouzského podzemí, povolané do Londýna k poradám.

Plynulé zprávy francouzského podzemí měly velký vliv na strategické plány Spojenců. Sám nevím, kolik “nemožných“ nouzových letišť jsem během posledních tří let objevil a použil. A přece vím, že mladí piloti britského letectva jich využili hodně. V mém velkém okrsku jsme naštěstí neměli nikdy žádnou nehodu letadla.

Každé letadlo, které přistálo, i když zapadlo do bahna, opět odstartovalo. V ostatních okrscích velmi často havarovala letadla při přistání. Ztratilo-li letadlo kolo nebo nemohlo-li být ihned opraveno, muselo být zapáleno. Pilot se musel ukrýt až do doby, kdy pro něho někdo mohl přijít. Někteří se vrátili vzduchem. Někteří byli chyceni Němci. Jiní unikli do Španělska. Jednou jsme museli ze vzdálenosti několika mil přivést dva páry volů, abychom vytáhli letadlo z bažiny. Podařilo se to až při svítání.

Šlo pochopitelně o pomalá letadla. Jakýkoliv Messerschmid je mohl polapit jako sedící kachnu. Za dne měli naši poslové z RAF jen slabou možnost na návrat do Anglie. A přece některým se to záhadným způsobem podařilo.

Britové používali pro tyto účely hlavně Lysandrů. Bylo v nich místo jen pro jednoho cestujícího. Často však přiletěli dva i tři. Když letadla přistávala k nám, nosívala jednoho nebo dva důstojníky, členy francouzské nebo britské zpravodajské služby. Jindy byla letadla naplněná k maximální letové hmotnosti, nezbytným materiálem pro síly odporu. Mikrokamerami se spoustou filmů, výbušninami, obručemi pro jízdní kola (jenž byly velmi postrádány). Prostě věcmi všeho druhu, i krému na boty. I ten byl někdy důležitý. Agent podzemního hnutí mohl totiž dostat úkol, při němž velmi záleželo na dobrém vzhledu.

Devět nocí kolem každého úplňku pro nás znamenalo období vzdušného spojení s Anglií. V této době jsme každý měsíc přijímali nejen přistávající letadla, ale i mnoho zásob shazovaných s padáky. Tyto lety se prováděly nad velkou částí Francie, zejména však ve velkém trojúhelníku mezi Paříží, Lyonem a Bordeaux.

Měli jsme stále starost s hledáním vhodného terénu, zvláště proto, že gestapo hlídalo každé pole, jež se mu zdálo vhodné pro přistání. Mělo být vždy aspoň ve velikosti čtverce o straně 400 m. Všechny cesty v okolí měly být až do vzdálenosti 10-15 km střeženy našimi lidmi. Někdy se stalo, že sedlák ráno po probuzení zjistil, že mu přes noc zmizel oblíbený strom. Někdy jsme odnesli sto metrů kamenné zdi. Jindy jsme zase postavili klamnou kamennou stěnu přes pole, aby Němci netušili, že ho bylo použito. Dvacet mužů mohlo postavit takovou zeť během dvou až tří hodin. Vše muselo být uspořádáno před svítáním.

Britští piloti Lysandrů byli obdivuhodní. Všichni byli velmi mladí a vysocí. Měli zvláštní výcvik, byl to výběr z RAF. Čekalo na ně nejhorší možné přistání a největší zášť nepřátelských stihačů. Milovali však svou práci. Znovu a znovu jsem je viděl přistávat v noci neuvěřitelným způsobem.

Tak rádi nás vždy viděli a dávali nám najevo, že jsou nám vděčni za vše, co konáme. Avšak, jestliže se oni obdivovali nám, obdivovali jsme se právě tak i my jim. Byli našim jediným lidským poutem se svobodným světem za hranicemi. Mohl-li kdokoliv z nich letět nebo přistát, letěl a přistál. Nikdy nás nezklamali.

Někdy ale bylo potřeba zaplatit strašnou cenu. Chtělo-li chytit do léčky naše podzemní příslušníky, začalo gestapo shazovat své střelce na padácích. Snad věděli, že očekáváme parašutisty. Když se naši lidé rozeběhli k parašutistům, ti je postříleli. Němci se neštítili žádného úskoku.

Během posledních dvou let přistávalo na různých místech Francie v jedné úplňkové sezóně průměrně osmdesát britských letadel. Zavedlo by nás daleko, vysvětlovat podrobné znalosti britského hlavního stanu o všem co se týkalo Němců ve Francii. Hlavní stan byl zaplavován zprávami rozhlasem i pomocí letadel. Žádné zatýkání a ubíjení, jež provádělo gestapo, nemohlo přerušit plynulý tok informací.

Jednou bylo plánováno důležité přistání, ale poloha “letiště“ byla špatná. Použili jsme je dvakrát předtím. Nové použití bylo svrchovaně nebezpečné. Museli jsme to však udělat. Šel tam také jeden z mých nejlepších lidí. Před odchodem mi dal tehdy své hodinky.

Řekl: „Víš, že se mi narodil syn, kterého sám ještě ani neznám. Je mu osm měsíců. Byl bych rád, kdyby měl moje hodinky.“

Byl jsem si vědom, že ví, v jak špatné situaci jsme té noci byli. Měli jsme kolem „letiště“ dvanáct lidí. Letadlo přistálo zcela bezpečně. Jakmile odstartovalo, šedesát Němců zahájilo palbu. Ani jediný z dvanácti se nezachránil.

 

Westland Lysander vznikl na požadavek britského ministerstva letectví na základě specifikace A 39/34 na letoun určený pro spolupráci s armádou. V roce 1936 byl v továrně Westland Aircraft Ltd. Postaven první prototyp.

První verze Lysander Mk I., byla zařazena do RAF v roce 1939. Poháněna byla motorem Bristol Merkury XII, o výkonu 655 kW. Celkem bylo v této verzi postaveno 169 strojů. Na ni navazovala verze Lysander Mk. II. Ta se odlišovala použitím motoru Bristol Perseus XII o výkonu 666 kW. A upravenými ocasními plochami. Mateřská továrna postavila 442 strojů. Licenční výroba 75 strojů, se rozeběhla u firmy National Steel Car Corp. v Kanadě.

Poté přišla verze Lysander Mk. III., s různými typovými modifikacemi. U strojů vyráběných v mateřské továrně, byl použit motor Bristol Mercury XX., o výkonu 640 kW. U strojů vyráběných v Kanadě se montoval motor Bristol Mercury XXX., o výkonu 640 kW. Celkem bylo vyrobeno 1652 letadel všech verzí.

Na začátku války byli perutě RAF vyzbrojené Lysandery vyslány s britským expedičním sborem do Francie. Během válečných operací se ukázalo, že Lysandery nejsou vhodné k plnění na ně kladených úkolů na frontě.

To vedlo k jejich stažení z fronty. V Británii byli Lysandery používány při záchraně sestřelených letců, při kalibraci prostředků protivzdušné obrany například radiolokátorů. Používali se k výcviku střelců. Jejich „nejslavnějším“ využitím, byla přeprava agentů do okupované Francie. Tuto činnost prováděla 138 a 161 peruť zvláštních úkolů.

Během války se s Lysandry setkali naši letci, při střeleckém výcviku.

 

Rozpětí: 15,24 m.

Délka: 9,29 m.

Výška: 4,42 m.

Nosná plocha: 24,15 m2

Hmotnost prázdného letounu: 1842 kg u verze Mk. I / 1890 kg u verze Mk. II / 1990 kg u verze Mk. III.

Vzletová hmotnost: 2683 kg u verze Mk. I / 2730 kg u verze Mk. II / 2860 kg u verze Mk. III.

Minimální rychlost: 86,5 km/h u verze Mk. I / 88 km/h u verze Mk. II / 89,5 km/h u verze Mk. III.

Maximální rychlost v 3050 m: 350 km/h u verze Mk. I / 368 km/h u verze Mk. II / 330 km/h u verze Mk. III.

Dolet: 960 km u verze Mk. I a Mk. II / 965 km u verze Mk. III.

Lysandr byl vyzbrojen dvěma pevně zabudovanými kulomety Browning ráže 7,7 mm. v kapotě podvozku. Na vnějších závěsech mohlo být zavěšeno maximálně 16 pum, každá o váze 9 kg. Střelec ovládal buďto kulomet Lewis nebo dva kulomety Browning. Během války bylo od výzbroje u některých letounů upuštěno.

 

Fotografie: sbírka autora, J. Kaše

Zdroje: různé články na internetu.

THE BRITISCH DIGEST 1946


Publikováno: 26. 8. 2019 Autor: Tomáš Žák Sekce: Letadla

Fotoalbum