Etrich Taube

Letadla / Etrich Taube

Když se Igo Etrich začal zajímat o létání a chtěl si postavit letadlo, začal studovat leteckou literaturu. Podařilo se mu koupit dva kluzáky po Lilienthalovy. Zázemí mu poskytl otec Ignác Etrich, majitel textilky v Trutnově. Igo si našel spolupracovníka Franze Welsa.

V knize od profesora Ahlborna se dočetl o semenu rostliny Zanonia Macrocarpa, které má autostabilní profil. Toho využil při návrhu modelu kluzáku o rozpětí 6 m, který postavili se spolupracovníkem v roce 1904. Ten byl postaven z bambusu a potažen byl plátnem. Jejich kluzák létal dobře o čemž svědčí, že ulétl i vzdálenost 1000 m. S ním získávali první praktické zkušenosti.

Do tohoto modelu kluzáku chtěli namontovat motor, který nakonec koupili u firmy Laurin Klement v Mladé Boleslavi. Jednalo se o motor pro kola o výkonu 1,9 kW. Po jeho montáži, se jim nepodařilo s motorizovaným kluzákem vzlétnout. Tento motorizovaný kluzák si můžete prohlédnout v Národním technickém muzeu v Praze.

Jejich pokusy šli však dál. Pustili se do stavby kluzáku, který měl nést pilota. V roce 1906 ho vyzkoušeli nejprve se zátěží a pak do něj „usedl“ F. Wels. Kluzák se na vozíčku rozjel po kolejnicích a vznesl se. Klouzavým letem se pozvolna snášel k zemi. Tento jejich úspěch se stal 8. října 1907. Po té postavili další kluzák, ten jim však nelétal.

Z Trutnova se přestěhovali do Vídně. Zde postavili letadlo, poháněné motorem Clerget, které bylo zničeno při havárii. Shlédli zde předvádění letadla Flyer, které postavil Wilbur Wright. V této době se Igo Etrich nazorově rozešel s F. Welsem. To vedlo k ukončení jejich spolupráce. Igo Etrich pokračoval stavbou dalšího kluzáku, který měl ocasní plochy. Po vyzkoušení do něj chtěl namontovat motor. To učinil a s tímto letadlem uskutečnil několik letů, jejichž výsledkem byla výměna motoru za výkonnější Clerget, s výkonem 30 kW a úpravy draku letadla. Tak vzniklo letadlo Etrich I.

Na základě získaných zkušeností postavil v roce 1910 další letadlo, které se osvědčilo a bylo pojmenováno Taube - Holubice. Toto letadlo se stalo známým v Evropě, v Americe a všude kam pronikaly letecké zprávy. Jeho první vzlet s I. Etrichem 10. dubna 1910 však skončil havárií. Za několik dní bylo letadlo opraveno. Další lety však I. Etrich svěřil K. Ilnerovi. Ten s ním 15. května 1910 ustanovil Rakousko-Uherský rekord. Dosáhl výšky 300 m a let trval 1 hodinu 8 minut. O letadlo Taube byl zájem.

Etrichovi konstrukce letadel byly známé ve Francii, Británii, Rusku. Igo Etrich se chtěl prosadit v Německu. Kde navázal první kontakty. Jeho záměrem bylo poskytnout licenční práva k výrobě svého letadla německé firmě, která by zajistila výrobu. Nejdříve však musel získat průmyslová práva v Německu.

Po té se dohodl s Ing. Edmundem Rumplerem a 21. července 1910, uzavřel licenční smlouvu pro Německo s firmou E. Rumpler, Luftfahrzeugbau GmbH, Berlín-Lichtenberg. Licenční práva Ing. E. Rumpler postoupil do konce roku 1915.

Postupně Etrich předal podklady k výrobě typu -IV. Taube. Provedl i několik předváděcích letů pro veřejnost, k čemuž ho zavazovala smlouva. Problém byl v pomalém předávání výrobních podkladů i vytíženosti pilota Illnera, který měl vycvičit německé instruktory.

Úspěchem skončila vojenská srovnávací soutěž, přelet z Johannisthalu na základnu německého letectva v Döberitz. Illner s německým pozorovatelem F. Geerdtzem. Za špatného počasí trať dlouhou 43 km urazil za 23 minut. Při dalších pozorovacích letech a provádění fotografování z letadla se osvědčil. A tak přišly první zakázky pro Rumplerovu firmu a výroba se rozeběhla.

Nastal však problém s platností Etrichova patentu v Německu. Situace se vyvinula tak, že Etrich patentové spory prohrál, což mělo pro něj nedozírné následky. Jeho letadlo, si v Německu mohl vyrábět kterýkoliv výrobce. Sám Rumpler přestal smlouvu s Etrichem dodržovat.

V Rakousku získala licenci na výrobu letadla firma Motor -Luftfahrzeug Gesellschaft. Po nekonečných soudních sporech se I. Etrich stáhl do Trutnova. Zde vzniklo nové letadlo, které předběhlo dobu. Jednalo se o Taube Limousine z roku 1912. Plně prosklená kabina s výhledem pro pilota i cestující.

Po čase zakládá novou firmu a v tehdejší Liebau pod názvem Etrich Flieger Werke. Ta vyráběla letadla Taube pro armádu. Po skončení světové války v ní výroba dalších letadel konstrukce I. Etricha pokračovala dál.

Technické údaje Etrich Taube:

Rozpětí: 14,34 m

Délka: 9,85 m

Plocha křídla: 34,84 m²

Vzletová hmotnost: 870 kg

Cestovní rychlost: 90 km/hod.

Byly použity různé motory. Nejběžnějším byl Mercedes 75.

Zdroj: Cesta do oblakov, autoři Ján Balej a Pavel Sviták.

Fotografie v článku jsem pořídil v leteckém muzeu Berlín Gatow.

Na fotografiích ve fotogalerii jsou fotografie letadla Taube z Leteckého muzea v Krakově. Odtud tato informace:

Po skončení první světové války založil A. Fredrich malou továrnu na výrobu letadel pod názvem Flugzeungbau Adler v Strausbergu u Berlína. Firma stavěla repliky letadel z první světové války pro filmové účely.

V roce 1932 byla postavena tato replika letadla Taube s upraveným podvozkem. Letadlo létalo s imatrikulací D-EFRI. Po té bylo předáno do muzea. Kde bylo poškozeno během bombardování za druhé světové války. To vedlo k jeho převozu a uskladnění v západním Polsku. Zde ho v roce 1945 objevili vojáci polské armády a bylo převezeno do leteckého muzea.


Publikováno: 17. 6. 2019 Autor: Tomáš Žák Sekce: Letadla

Fotoalbum