Jan Štork

Hrdinové oblohy / Jan Štork

Narodil se 27. prosince 1892 v Ulicích, okres Stříbro. Jeho otec pracoval jako zahradník na Mecenaurově velkostatku. Po té, co ztratil své rodiče, vyučil se zahradníkem v zahradě Jeleního příkopu na Pražském hradě.

Po vyučení odchází do Francie, kde pracuje za sto franků měsíčně jako zahradník u hraběte Choiseul v Juvisy u Paříže. Naučil se zde francouzsky a poté si hledal nové místo. K němu mu pomohli jeho čeští přátelé, členové zahradnického spolku Société des jardiniers slaves.

Začal pracovat ve školkách v Bourg la Reine poblíž Paříže. Nakonec pracoval před vypuknutím první světové války v rychlírnách bezu a chryzantén ve Vitry.

Na začátku války se zúčastnil 20. července 1914 manifestace příslušníků slovanských národů proti Rakousko-Uhersku u pomníku Strassburgu na Place de la Concorde a demonstrací před rakousko-uherským zastupitelským úřadem v Rue Varenne.

Když byl umožněn a zahájen nábor Čechů žijících ve Francii do Francouzské Cizinecké legie, tak byl mezi prvními přihlášenými. Jejím příslušníkem „po dobu války“ se stal 22. srpna 1914. Prochází výcvikem v Bayonne a je zařazen do třetí čety roty „Nazdar“, které vele starší koloniální kapitán Sallé.

S jednotkou se účastní zákopové války v Champagni, na pozicích Bois des Zouaves a Haricot. Dne 9. května 1915 útočí jeho jednotka na nedobytnou soustavu německých opevnění severně Arrasu, kde si malá česká jednotka získala za cenu značných ztrát svoji slávu. Vysoké ztráty vedli ke zrušení roty „Nazdar“.

V bitvě byl Jan Štork dvakrát raněn. V létě 1915 se setkává při dovolené v české kolonii s Dr. M. R. Štefánikem. O tomto setkání vyprávěl:

„Učinil na mne dojem jedinečný. Byl velmi příjemného zevnějšku, lahodně modulovaným hlasem vykládal zvolna své myšlenky, dívaje se kolem sebe svým překrásným zrakem, Jeho oči upoutaly při prvním pohledu.

Byl to však zrak hluboký, jako by jím pronikal každého až do hloubi duše. Štefánik, musím o něm mluvit vždy jako o bratru, měl již známé jméno ve francouzském vědeckém a společenském životě dávno před světovou válkou.

Jeho všestranné vzdělání a urozená aristokratická uhlazenost otevřely mu dveře do nejlepší společnosti. Byl však při všech těchto vynikajících vlastnostech opravdově demokratickým a zásadním Slovákem.

Nesmlouval. Cokoliv řekl platilo. Slíbil, učinil třeba s vypětím všech sil. Měli jsme se přesvědčiti první o této jeho vytrvalosti. Bratr Štefánik nám vykládal o plánu československé letecké eskadry v rámci francouzského letectva.

Podle jeho plánu měli být naši vojenští piloti vycvičeni ve francouzských leteckých učilištích, kde se jim mělo dostati potřebné letecké praxe, a později přemístění na ruskou frontu, odkud měli podnikat lety na území českých zemí a pracovat pro myšlenku samostatného státu propagačně.

Poslouchali jsme jeho plány s nebývalou účastí a jedinečným zájmem. Vždyť tohle bylo něco docela nového! Naše letecká eskadra bude létat nad českým krajem a posilovat vědomí vítězného konce války!“

Při návštěvě českých dobrovolníků v cizinecké legii v Lyoně, kde z nich byla formována nová jednotka pro frontu M. R. Štefánik informoval o povolení, k založení samostatné české eskadry.

Položil dobrovolníkům otázku, kdo má zájem stát se pilotem. Ti, kteří se přihlásili prošli lékařskou prohlídkou a psychotechnickou zkouškou.

Letecký výcvik zahájil Jan Štork v lednu 1916 v leteckém učilišti v Pau, kterému velel kapitán Campagne. V leteckém učilišti bylo 150 žáků rozdělených do skupin po 10 až 12 žácích.

Elementární výcvik byl prováděn na školním letadle Blériot s motorem Anzani o 14 ks. Motor byl silně přiškrcen. Letounu říkali pro jeho krátká křídla „Tučňák“ Pilotní žák s ním pojížděl a snažil se držet přímý směr.

Po dvou týdnech přešel pilotní žák na „druhého Tučňáka“, který měl motor Rapid a delší křídla. Ta umožňovala provádět cvičné lety, kdy pilotní žáci cvičili držení horizontu ve výšce asi 1 až 2 metry.

Postupně přecházeli žáci na Blériota se silnějším motorem Gnome-Rhône o 50 ks. S tímto letadlem cvičili pilotní žáci starty, přistání, let ve výšce přibližně 10 m a zatáčky.

Dalším letounem byl Blériot s motorem o 60 ks, se kterým prováděli lety k získání pilotní zkoušky. Pilotní zkouška byla prováděna po 25 letových hodinách, které zpravidla absolvovali během šesti týdnů.

Skládala se z teoretického přezkoušení. V rámci praktické zkoušky pak provedl pilotní žák výškový let do 1000 m po dobu jedné hodiny a dva lety podle mapy, které se většinou vykonávaly na trojúhelníkové trati Pau, Mont Marsan, Bayonne, Pau.

Po složení této zkoušky byl Janu Štorkovy 23. března 1916 vydán diplom vojenského pilota, Brevet d´aviateur militaire, vydaný ministerstvem války, oddělení vojenského letectví, číslo 2992.

Poté prochází pokračovacím výcvikem konaným na letounech Caudron G.3, Morane-Saulnier H a Nieuport. Nalétal na nich 17 hodin. Dále absolvoval střelecký kurs v Cazaux-Lac, rozsáhlém jezeře jižně od Arcachonu. Absolvoval zde střelby z různých zbraní, například na pohyblivé terče z motorových člunů.

Odtud se vrací do Pau, absolvuje školu letecké akrobacie, létání ve skupinách. Létá na Nieuportech s rotačním motorem Gnome-Rhône o 110 až 140 ks a vyzbrojených nad křídlem kulometem Lewis.

V polovině září 1916 je desátník pilot Jan Štork poslán k stíhací letce N26, operující v té době z letiště Bois de Hangard u Amiensu. Zde mu velel velmi komisní a důsledný kapitán Ménard.

Na tomto letišti společně sídlili s letkami N3, N73 a N103. Po přidělení letadel Spad byly letky označeny písmeny Spa. Letkám se začalo říkat „Čápí eskadry“, pod velením majora Brocarda.

U letky N26 Štork prováděl hlídkové lety a účastnil se doprovodů pozorovacích letadel. Od letky odchází začátkem roku 1917 na vlastní žádost. Je poslán k přeškolení na dvoumotorové letouny Caudron G.4.

Jeho novým působištěm se stala letka C74, pod velením kapitána Paillarda, která podléhala belgickému štábu.

U letky C74 provádí seržant Jan Štork pozorovací lety na základě požadavku belgického štábu, nebo spolupráci s dělostřelectvem. V té době zuří boje ve Flandrech. Se svým Caudronem G.4. vzlétá z letiště Hondschoot, později se přemístil na jiná letiště.

Při provádění pozorovacích letů s fotografováním německých pozic byl jeho Caudron mnohokrát zasažen střelbou a odnesl si různá poškození. Jan Štork by považován za výborného pilota. Jeho Caudron G.6 nesl na přední části kabiny název Nénette Renee a na vzpěře maskot Číňanky.

Fotografie převzaty z knihy Naše křídla.

Při jednom letu, který se odehrál v září 1917, byl jeho Caudron zasažen, když řídili palbu dělostřelectva. Ve křídle byla velká díra po zásahu a za okamžik exploze roztrhla motor. Caudron začal padat. Štork ho vybral z pádu. Při nouzovém přistání došlo k havárii při které byl Caudron zničen. Jan Štork a jeho pozorovatel vyvázli bez zranění a i nasnímané fotografie byli použitelné.

Následovali další lety nad frontu. Při své návštěvě v Houthemu dekoroval belgický král Albert I. Jana Štorka s ostatními letci rytířským křížem řádu Leopolda II.

Začátkem roku 1918 si Jan Štork požádal o přeložení na klidnější úsek fronty, na základě oběžníku ministerstva války. Byl unaven čtyřmi strávenými roky na frontě. Odchází k protiletadlové obraně Paříže. Létá z letišť v Le Bourget a Étampes. Provádí přelety letadel z opraven, nebo z výroby k letkám a drží hotovost. Blíží se konec války. Nastává příměří a Jan Štork je vyslán do komise, která dohlíží na likvidaci německého letectva. V únoru 1919 byl propuštěn ze svazku francouzské armády.

Je přijat do československé armády v hodnosti četaře a zařazen k pěšímu pluku č. 5 Tomáše Garrigua Masaryka. Z armády však odchází do Francie a věnuje se zahradnictví. Nedaří se mu a v roce 1920 se vrací domů. O pět let později si kupuje domek v Touškově, kde žije do roku 1938.

Věnuje se sportovnímu letectví a působí v Západočeském aeroklubu v Plzni. Nějaký čas zde vykonává funkci místopředsedy a velitele klubovní letky. Účastní se například v letadle Be 50 Mezinárodního hvězdicového letu, pořádaného u příležitosti Světové výstavy v Paříži.

Za okupace se odstěhoval do Plzně. Pro svoje postoje k Němcům je vyslýchán gestapem a sledován. Dne 5. května 1945 v rozhlasové relaci „Svobodné Plzně“ svolává plzeňské letce „do zbraně“. Účastní se povstání a po jeho skončení se vrací ke své zahradnické profesi, vedle které pomáhá obnovit místní aeroklub. V té době opět pobývá v Touškově.

Jan Štork zemřel 26. 7.1965


Publikováno: 16. 6. 2019 Autor: Tomáš Žák Sekce: Hrdinové oblohy