Alois Vašátko

Hrdinové oblohy / Alois Vašátko

Narodil se v Čelákovicích 25. 8. 1908. Po absolvování učitelského ústavu nastoupil místo kantora v litoměřicích. Dlouho praxi nevykonával. V říjnu následujícího roku je odveden a presenční službu vykonával do jara 1929, kdy nastupuje do školy důstojníků dělostřelectva v záloze, odkud přešel studovat do hranické Vojenské akademie. Po vyřazení je jako poručík dělostřelectva přidělen do Bratislavy k 54. dělostřeleckému pluku. V říjnu 1935 je povýšen na nadporučíka, absolvuje kurz leteckého pozorovatele a od listopadu téhož roku je přemístěn k 2. leteckému pluku, kde se posledního dne roku 1936 stává velitelem 14. letky. Ve své kvalifikaci pokračuje na přelomu let 1937/38, kdy na letišti v Olomouci prošel pilotním kurszem a 1. 3. 1939 je jmenován polním pilotem letcem. Záhy nato vstoupili Němci na naše území a Vašátko se skupinou přátel – letců překračuje 13. 7. 1939 hranice do Polska. Přes Těšín a Krakov se dostává do tábora v Malých Bronovicích, odkud je vyslán lodí Chrobry do Francie.

Vypukla válka a Amos je již 11. 9. 1939 přidělen jako frekventant stíhací školy v Chartres. Výcvik dokončil na strojích Curtiss Hawk 75, na něž přešel 11. 5. 1940 do Suippes ke slavné Groupe de Chasse I/5. Dne 17. května si připsal první dva úspěchy. V souboji u Roucourtu se polovinou podílel na sestřelení Bf 109 a u Stonre Henschelu 126. Bylo mu svěřeno velení roje. Vzlétá, bojuje a vítězství na kontě přibývá. Do 12. června se podílel na zničení 12 nepřátelských letounů a tři sestřelil samostatně. Při bojích u Vouziers, kde poslal k zemi Heinkel 111, byl sám lehce zraněn. Ve dnech 9. a 15. června dvakrát nouzově přistál s poškozeným strojem. Stal se naším nejúspěšnějším stíhačem bitvy o Francii, jejíž porážku však ani on, ani ostatní letci nemohli odvrátit. Koncem června ustupuje s útvarem letecky do severní Afriky a 5. 8. 1940 připlouvá na palubě lodi David Livingstone do přístavu Cardiff.

Odjíždí do tábora v Cholmodeley Park a zanedlouho odchází do Cosfordu. Je přijat do RAF VR v hodnosti Pilot Officer a 5. září přichází v první skupině čs. pilotů k právě založené čs. stíhací peruti č. 312. Po přesunu do Speke u Liverpoolu je členem tříčlenného pohotovostního roje, který společně sestřelil 8. 10. 1940 Ju 88. Dne 12. prosince t.r. je Vašátko jmenován velitelem B letky a 5. 6. 1941 velitelem perutě. Pod jeho vedením se 312. peruť účastnila ve wingu z Kenley v létě 1941 prvních ofenzivních letů nad okupovanou Francii. Vašátko absolvoval všechny tyto operace a 9. července, při letu nad Lens, v souboji nad Kanálem pravděpodobně sestřelil stíhačku Bf 109 a další poškodil. Pod dojmem prvních bojových zkušeností v sestavě wingu se na jaře 1942 významnou měrou přičinil k zorganizování čs. stíhací skupiny, která jako wing, složený z perutí č. 310., 312. a 313., v červnu t.r. zahájila bojovou činnost. Prvním velitelem této vyšší jednotky se stal 30. května právě škpt. Alois Vašátko. Při doprovodu Bostonů nad francouzským Cherbourgem, dne 3. června, sestřelil pravděpodobně jeden Fw 190. Přišel však osudný 23. červen 1942, kdy čs. wing působil jako ochrana Bostonů při náletu na letiště v Morlaix. Během návratu, na dohled od anglického pobřeží, byla 312. peruť shora napadena skupinou šesti FW 190. Při vstřícném manévru se Vašátkův Spitfire „AV“ s jedním z útočníků srazil. Oba stroje se zřítily do moře. Tam nalezl místo posledního spočinutí i muž s jehož jménem zůstane navždy spojeno mnohé z kapitol boje našich letců na západní frontě.

Alois Vašátko byl mj. Vyznamenán čs. řádem Bílého lva I. stupně -in memoriam, třikrát čs. válečným křížem 1939, francouzským Legion d´honneur -Chevalier (řádem rytíře Čestné legie), francouzským válečným křížem Croix de Guerre se sedmi palmami, dvěma zlatými a jednou stříbrnou hvězdou, dále vysokými britskými vyznamenáními DSO a DFC. Rozkazem prezidenta republiky ze dne 7. 3. 1992 byl Alois Vašátko povýšen do hodnosti generálmajora letectva in memoriam.


Publikováno: 20. 2. 2019 Autor: Tomáš Žák Sekce: Hrdinové oblohy